Měnit názor. Jak a proč? [TÉMA TÝDNE]

19. srpna 2016 v 19:39 | Naissus |  TÉMATA TÝDNE
Pánové a dámy zde jsem já, Naissus. Je to už nějaký ten pátek, co jsem psal článek o názorech, takže si jej můžeme malinko osvěžit, doplnit nebo malinko "změnit názor". Tématem týdne totiž je "Zkusme změnit názor".



Když už chceme měnit názor, tak nejdříve zapřemýšlejme o obou / všech možnostech, jak danou věc pojat. Změnit na něco názor můžeme z více důvodů.
Ten první a asi nejlepší pro vás samotné je právě takový, který si sami rozmyslíte, popřípadě jej prodiskutujete s někým jiným.
Jsou zde ale chvíle, kdy názor neměníme s vlastním přesvědčením, že právě toto si opravdu myslím. Většinou stojí za vznikem tohoto novlastního názoru snaha o zapadnutí do kolektivu. To sice taky není úplně "cpaní" vlastního názoru jiným, ale už je to velmi podobné.
Bod tři by z mého hlediska mohly být reklamy. Pokud jste rozmýšlyvý člověk, tak si každou reklamu "necháte projít hlavou", jenže co dělat, když nás začnou ovlivňovat tzv. skryté reklamy? Všimneme si toho, že na danouvěc, daný produkt měníme názor? Je to geniální marketongový tah, který mnohé přesvědčuje, že právě jisté služby jsou ty nejlepší. Sám uznávám, že někdy se i já nechám strhnout davem, nebo prostě podlehnu reklamě.
Čtvrtý a poslední důvod, proč měnit názor je z důvodů mírné i tvrdé, psychické i fyzické šikany, popřípadě vydírání. Dokud neuznáš, že je to pravda, tak tě budeme švihat bičem. Dostaneš napomenutí třídního, jestli ještě jednou řekneš, že škola nerozvíjí naše schopnosti. Zde už se ale dostáváme spíše k tomu, že navenek toto tvrzení podporujeme, ale uvnitř si pořád myslíme své. Pěkným příkladem je -mimochodem- komunismus. Nedávno jsem narazil na ukázku z knihy 1984, která sem krásně zapadá, hlavní hrdina zde ale svůj názor nezměnil.



Vzpomínáš si," pokračoval, "jak sis zapsal do deníku Svoboda je svoboda říkat, že dvě a dvě jsou čtyři?"
"Ano," řekl Winston.
O'Brien zvedl levou ruku hřbetem k Winstonovi, palec měl skrytý a čtyři prsty roztažené. "Kolik prstům držím nahoře, Winstone?"
"Čtyři."
"A když Strana řekne, že to nejsou čtyři, ale pět, kolik jich bude potom?"
"Čtyři."
Slovo zaniklo v záchvatu bolesti. Ručička na číselníku vystřelila na padesát pět. Winstonovi vyrazil po celém těle pot. Do plic vnikal vzduch a vyrážel z něho v hlubokých vzdeších, kterým nemohl zabránit, ani když zatnul zuby. O'Brien ho pozoroval, čtyři prsty stále ještě roztažené. Odtáhl páku. Bolest povolila jen nepatrně.
"Kolik prstů, Winstone?"
"Čtyři." Ručička vyskočila na šedesát.
"Kolik prstů, Winstone,"
"Čtyři! Čtyři! Co jiného můžu říct? Čtyři!"


Děkuji tedy za pozornost a dočtení článku až do konce.
Naissus
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fredy Fredy | Web | 19. srpna 2016 v 21:01 | Reagovat

velmi hezky napsáno :-)

2 Sarah Mint Sarah Mint | 19. srpna 2016 v 22:39 | Reagovat

Pěkně vystiženo :) A ukázka opravdu krásně zapadá k tématu.

3 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 20. srpna 2016 v 0:25 | Reagovat

Ta ukázka z knihy je skutečně na správném místě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama